Michael Myers je hororovou ikonou a i když nemá na svém kontě tolik zářezů jako konkurent a fanoušek hokeje Jason Voorhees, nehláškuje jako Freddy Krueger a nebyl trikovou revolucí jako panenka Chucky, jeho vliv na žánr mu nemůže nikdo upřít. V době, kdy se remakují snad i reklamy na nosní kapky, nikoho nepřekvapilo, že se i legendární vrah ocitl v hledáčku někoho, kdo si myslel, že geniálně strašidelný originál nemůže dnešní generaci nic moc říct. A tak vznikl remake. I když nešlo o žádné přelomové dílo, Rob Zombie se alespoň pokusil přijít s vlastní vizí a nechtěl jen parazitovat na slavném jménu, jako se to stalo třeba u nové verze Pátku třináctého. O dvojku ale i přesto prakticky nikdo nestál. Bohužel jsme ji však dostali.

A nebude se vám líbit, pokud to myslíte s hororem alespoň trošku vážně a neřvete nadšením jen kvůli tomu, že někdo někomu řeže hlavu kusem skla a oběť přitom kvičí jako prase. Což se mimochodem stane hned v první pětiminutovce, která v podstatě definuje to, s čím Rob Zombie hodlá zaútočit na diváka v následující hodině a půl. Nesmyslné násilí pro násilí, nulová snaha navodit děsivou atmosféru a zbytečné záběry na krávu, jejíž vnitřnosti se po nárazu dodávky válí po celé silnici. Halloween II opravdu není příliš chytrý film. Zásadní problém je však v tom, že to o sobě neví a tváří se neskutečně sofistikovaně a inteligentně.

Příběh totiž není jen pouhou neškodnou vyvražďovačkou, kde pod nožem dvoumetrového kolohnáta končí více či méně sympatické postavy a nějaká mladá dívka každých patnáct minut vyděšeně utíká ve spodním prádle bůhvíkam. Režisér a scénárista v jedné osobě se pokouší dát Myersovu jednání jistou hloubku a snaží se ukázat divákům trošku víc z toho, co se děje v jeho hlavě. Zombiemu však nedošlo, že i když má sympatickou a poměrně pohlednou manželku, napatlat na ni divný make-up, navléct ji do světlých šatů a postavit vedle bílého koně nebude v hororu příliš fungovat. Jakékoliv zjevení Sheri Moon Zombie – která hraje něco jako halucinaci a svědomí dohromady, pokud jsem to dobře pochopil – je pro diváka šok větší, než kdyby se dozvěděl, že Michael Myers zabíjí kvůli tomu, aby upozornil na problém hladomoru ve střední Africe.

Film se bere nesmírně vážně a jeho tvůrci nepochopili, že to, co servírují do kin, možná vypadá dobře jako tříminutový metalový klip, ale jako téměř dvouhodinový horor je to zkrátka trapné. A když už jsme u těch klipů – druhý Halloween v podstatě připomíná DVD nějaké druhořadé kapely, na němž najdeme patnáctku jejích nejlepších písní. Film je totiž také jaksi „rozklipovaný.“ Myers vždycky přijde na pole/do nemocnice/do bordelu/na párty, zabije dva tři lidi a zase odejde. Proč to dělá? Nevíme. Prostě jen dorazí na místo, kde se pohybuje několik postav, o nichž jsme do té doby neslyšeli ani slovo, zasekne jim do zad sekyru nebo jim rozšlape hlavu na kusy a zase odejde. Svým způsobem připomíná Halloween II mizernou počítačovou hru, kde hráč-zabiják postupuje levely a likviduje anonymní nepřátele. Tady to ale není zábavné a dost často budete mít nejspíš oprávněný pocit, že by z filmu šlo bez nejmenších problémů vystřihnout minimálně šedesát minut, ve kterých se doopravdy vůbec nic podstatného nestane, jen umírají postavy, jež dost často nemají ani jméno.

Zombie prostě a jednoduše neumí vyprávět. Vizuálně vypadá jeho novinka poměrně zajímavě, ale krom zmíněné roztříštěnosti děje je zásadní potíží i absolutní absence strachu. Ano, jsou tu lekačky, leknout se však může člověk i u AZ-kvízu, když na něj hned po úvodních titulcích vyskočí Aleš Zbořil a nahlas zakřičí. Opravdové napětí v druhém Halloweenu budete hledat marně. Není tu. Místo něho Zombie nabízí přehlídku násilných úmrtí, která člověka začnou po páté mrtvole nudit. Všude stříká krev, všichni vydávají podivné zvuky a snad každý člověk chce vypadat, jako že se čtrnáct dní nemyl. Jistou poetiku to má, ale bylo by nejspíš pro všechny lepší, kdyby se Zombie zaměřil na hudební videa, kde se jeho absence nápadů dá zamaskovat kratší stopáží. Fakt, že Scout Taylor-Compton se stále ještě nenaučila hrát a že Malcolm McDowell tu je vyloženě za pitomce, je ve světle unylé režie, absurdních snových sekvencí a hloupoučkého příběhu něco, co člověka už snad ani příliš nerozhodí.

Takže proč tři hvězdičky? Když pomineme fakt, že na Halloween se prvních pár minut hezky kouká, protože režisér umí zacházet s kamerovými filtry, mohly by někoho potěšit závěrečné titulky. Rozezní se u nich totiž hudební motiv z originálu (nebo velmi podobný) a zajímavá cover verze Love Hurts od Nazareth. Jestli tohle stojí za peníze za lístek, by byla nejspíš zbytečná otázka.